Historický vývoj lesa č. 4 tisknout


Když se v průběhu 18. století začalo využívat uhlí jako efektivnější zdroj energie, došlo ke změnám v pěstování lesa. Stoupal zájem o dřevo jako o stavební materiál, a tak se lidé snažili získat nejkvalitnější sortimenty. Cílem bylo dosáhnout co největších a nejlépe trvalých příjmů a přitom zabránit devastaci lesa způsobené touhou po maximálním okamžitém zisku.

Díky císařovně Marii Terezii vznikly mezi lety 1754-1756 lesní řády, které ukládaly vlastníkům lesa povinnosti a zaváděly mnohá omezení. V tereziánském lesním řádu se tak objevuje povinnost zalesňovat vytěžené plochy, zákaz získávání pryskyřice ze zdravých stromů, zákaz vývozu dříví do ciziny nebo třeba povinnost lesníka mít patřičné vzdělání.

  
Foto: Jedlovec, zdroj: www.muzeumbilavoda.cz

Konec 18. století a první polovina 19. století jsou stoletími monokultur. Nejprve byly v oblibě borovice, od 40. let 19. století se pak favoritem stal smrk. Proti monokulturám začínají vystupovat někteří lesníci (např. Jan Heyrovský), kteří varují před možností přemnožení škůdců. Do našich lesů se dostávají nepůvodní dřeviny jako je trnovník akát (Robinia pseudoacacia), borovice vejmutovka (Pinus strobus) nebo kaštanovník setý (Castanea sativa).

V současné době pokrývá les asi třetinu území České republiky. Existuje mnoho způsobů lesního hospodaření a lesníci se již delší dobu snaží přiblížit dřevinnou skladbu původnímu zastoupení, při vysazování upřednostňují listnaté druhy a usilují o přírodě blízké lesní hospodaření.

Dřevo není jenom surovinou minulosti, i v naší době je stále žádaným stavebním materiálem a mnoho lidí používá dřevo také jako zdroj energie. Řada studií prokázala, že pobyt v lese má kladný vliv na psychiku člověka, barvy i vůně lesa člověka uklidňují a pomáhají mu bojovat se stresem.  Je jenom na nás, jaký bude další vývoj našich lesů.