Srovnání certifikačních systémů tisknout

V posledních 15 letech byla vypracována a publikována dlouhá řada srovnání certifikačních systémů certifikace lesního hospodaření a následného zpracovatelského řetězce dřeva.

Nejčastěji šlo o srovnání dvou ve světě dominantních systémů FSC a PEFC, někdy ovšem srovnání obsahují i systémy s regionální či národní působností jako jsou severoamerické systémy SFI a CSA, australský ASF či brazilský CERFLOR. Systém Forest Stewardship Council (FSC) vzniknul v roce 1993 právě ze snahy sjednotit do té doby velmi nepřehledné snahy o verifikaci/certifikaci trvale udržitelného či odpovědného lesního hospodaření a garanci původu výrobků z ekologicky šetrně, sociálně prospěšně a ekonomicky životaschopně obhospodařovaných lesů.


Většina dalších certifikačních systémů včetně sytému Program for Endorsement of Forest Certification Schemes (dříve Pan European Forest Certification) vznikly později (PEFC v roce 1998) v reakci na rozmach systému FSC s cílem hájit zájmy vlastníků lesů a dřevařského průmyslu před moderními snahami a zájmem veřejnosti o změnu statusu quo v lesním hospodaření v různých částech světa. Některé systémy dosud neobsahují některé základní prvky důvěryhodných certifikačních systémů, jsou netransparentní, nemají zakomponovánu účast veřejnosti a v některých případech kryjí velmi kontroverzní aktivity části lesnicko-dřevařského sektoru jako je velkoplošná devastace pralesních ekosystémů holosečnou těžbou, velkoplošný převod přirozených lesních ekosystémů na plantáže či používání velmi nebezpečných chemikálii. Systém PEFC postupně zastřešuje jednotlivé regionální systémy a přebírá tak jejich výhody i nedostatky.


Většina srovnání lesních certifikačních systémů hodnotí systémy jako takové (zejména jejich strukturu, zastoupení zájmových skupin, transparentnost, požadavky na lesní hospodaření) a/nebo jejich dopad na skutečné lesní hospodaření, ochranu lesních ekosystémů nebo životní podmínky místních lidí či socioekonomické charakteristiky.



Světový fond na ochranu přírody (WWF) zveřejnil v roce 2015 již třetí zprávu s hodnocením certifikátů lesního hospodaření – tzv. Certificaion Assessment Tool (CAT). V této zprávě WWF potvrdil prvenství certifikace FSC zejména vzhledem k jejím standardům, řízení a zárukám kredibility.

„FSC považuje tuto studii Světového fondu na ochranu přírody za komplexní a transparentní a samozřejmě vítá takové hodnocení našeho systému. Jak se lesy a trhy po celém světě vyvíjejí, FSC stále čelí novým výzvám, proto  stále hledáme způsoby, jak ověřit a dále zlepšit důvěryhodnost našeho certifikačního systému“ vyjádřil uspokojení nad výsledky hodnocení ředitel FSC, Kim Carstensen.

„Tato studie však nemusí být jen dokumentem, který by potvrzoval důvěryhodnost naší certifikace, ale jedná se o poměrně důležitý nástroj pro obchodníky nebo státní správu, kteří se budou rozhodovat o lesních certifikacích. Výsledky studie potvrzují, že FSC je dobrá volba,“ pokračoval Carstensen. 

Světový fond na ochranu přírody při tvorbě zprávy postupuje podle metodiky, která má zajistit rovné posouzení všech tří největších certifikačních systémů FSC, PEFC (the Programme for the Endorsement of Forest Certification) a MTCS (the Malaysian Timber Certification Scheme). Využíváno je jednak názoru expertů, závěrů dostupných výzkumů a studií a v neposlední řadě také souboru 160 kritérií pro posouzení silných stránek organizace stojících za certifikaci a pro posouzení samotného certifikačního standardu. WWF hodnotí certifikační schémata ve dvou ohledech – síle standardu a síle systému.

První hodnotí požadavky na lesní hospodaření, které je třeba pro získání certifikátu splnit – příkladem jsou např. požadavky na biodiverzitu, hospodaření s vodou a půdou, omezení emisí, stejně jako požadavky v sociální sféře zaměřené na práva a podmínky pracovníků či domorodých komunit. Druhý soubor kritérií hodnotí pravidla a procedury, pomocí kterých se řídí a reguluje daný certifikační systém. To znamená například jak jsou standardy tvořeny, spravovány a verifikovány, jaká je kontrola postupů certifikačních firem, přístup ke stížnostem a porušení pravidel certifikátu a otázky týkající se zpracovatelského řetězce a dané značky.  

Zpráva Světového fondu na ochranu přírody vzájemně posuzuje tři největší certifikační systémy – FSC, PEFC (the Programme for the Endorsement of Forest Certification) a MTCS (the Malaysian Timber Certification Scheme) s následujícími závěry:

  • FSC s nejpevnější tzv. silou systému představuje v současnosti také nejvíce důvěryhodné schéma certifikace lesního hospodaření.  V kritériích síly systému FSC dle studie výrazně převyšuje ostatní schémata především v rámci řízení, certifikace, transparentnosti a akreditace.
  • Potěšující je také, že studie považuje revidovaný FSC standard (Principy a kritéria verze 5) za dobrý posun vzhledem k předchozí verzi Principů a kritérií, zejména pak v jeho sociálních kritériích. Standard nyní dosáhl ve studii WWF stoprocentního hodnocení v pěti z osmi kategorií. 
  • Studie také ukazuje, že FSC standardy jsou nejsilnější tam, kde byly vytvořeny jejich národní verze. FSC ale také vede v rámci kredibility v případech, kdy tyto národní standardy vytvořeny nejsou a certifikace je v gesci certifikačních firem. 
  • Studie také doporučuje do budoucna pro FSC posílit kritéria standardů v oblasti komunikace s producenty a zamezení produkce skleníkových plynů, nicméně i přesto je FSC i v tomto ohledu nejlépe hodnoceným systémem. 

Aby byla informace kompletní doplňujeme výtah ze shrnující tabulky, kde jsou komparovány certifikační systémy FSC a PEFC ve dvou oblastech, kterými jsou směr a řízení a certifikace a transparentnost.

Silné stránky organizace

  
A. Směr a řízení    
  PEFC FSC
1. Certifikační systém je nastaven tak, aby neustále vylepšoval sociální, ekologické a ekonomické benefity při produkci specifických výrobků nebo skupin výrobků.
2. Základní normativní dokumenty certifikačního systému, jako jsou stanovy, principy a kritéria apod., jsou veřejně dostupné na webových stránkách.
3. Certifikační systém je regulérním nebo přidruženým členem ISEAL (International Social and Environmental Accreditation and Labelling Alliance).
4. Certifikační systém má zajištěný sekretariát s jasně definovanými zaměstnanci a jejich funkcemi souvisejícími s financemi, tvorbou standardů, komunikací, členstvím a práci s členy, zajištením kvality a řešením stížností. Organizační schéma a kontaktní údaje jsou dostupné na webových stránkách.
5. Certifikační systém je otevřen přijímání nových členů (a/nebo podobnému zapojení se ve správě/kontrole organizace) z řad těch, kdo sdílejí hodnoty a cíle organizace.
6. Jména a příslušnost členů organizace jsou veřejně dostupné na webových stránkách organizace.
7. Členové jsou povinni se zavázat k hodnotám a cílům systému prostřednictvím podepsaní etického kodexu organizace (anebo obdobným způsobem).
8. Etický kodex členů organizace si vyžaduje shodu s právními předpisy, dodržování základních zásad Mezinárodní organizace práce (ILO) a svobodného, předchozího a informovaného souhlasu a zachování Vysokých ochranářských hodnot (High Conservation Values - HCVs).
9. Členové jsou povinní rozvíjet a dodržovat časově vymezeného plánu na certifikaci a/nebo nakupování certifikovaných produktů, a každoročně podávat zprávy o vývoji.
10. V případě hrubého porušení etického kodexu organizace jsou připraveny postupy k pozastavení nebo ukončení členství.
11. Nejvyšší rozhodovací orgán je tvořen, anebo je formálně pověřené, členy / účastníky certifikačního systému.
12. Pravidla nejvyššího rozhodovacího orgán zajišťují, že žádná zájmová skupina nemůže dominovat při rozhodování.
13. Pravidla nejvyššího rozhodovacího orgánu zajišťují, že členové z neekonomického sektoru mají minimálně stejnou váhu hlasů jako členové z ekonomického sektoru.
14. Pravidla nejvyššího rozhodovacího orgánu zajišťují, že členové reprezentující ekonomické, sociální a environmentální zájmy mají vyrovnanou rozhodovací pravomoc.
15. Nejvyšší rozhodovací orgán vyžaduje vyváženou spoluúčast zástupců ekonomické, sociální a environmentální sekce.
16. Změny v hlavních normativních dokumentech, například stanovy, jednací řád, principy a kritéria; vyžadují hlasování členů organizace/ účastníků certifikačního systému.
17. Na výkonné pozice (sekretariát) dohlíží představenstvo nebo správní rada složená z jednotlivců pověřených hlasováním členů/účastníků certifikačního systému.
18. Zápisy ze schůzí představenstva nebo správní rady jsou veřejně dostupné.
19. Pro řešení sporů a stížností členů/ účastníků certifikačního systému týkajících se řídící a výkonné funkce jsou k dispozici časově ohraničené a transparentní postupy.
20. Pro řešení sporů a stížností týkajících se kontrolní a výkonné funkce existují stanovené postupy, přístupné všem členům/ účastníků certifikačního systému.
C. Certifikace a transparentnost    
  PEFC FSC
21. Výrobci jsou certifikováni nezávislými nestrannými certifikačními orgány působícími v souladu s požadavky ISO.
22. Žadatelé o certifikaci jsou zavázání k splnění časově ohraničeného plánu pro certifikaci všech (vhodných) jednotek pod jejich kontrolou.
23. Vyhledávací databáze s názvy, velikostmi a umístěním všech certifikovaných jednotek, včetně skončení platnosti certifikace, jsou veřejně dostupné na internetových stránkách organizace.
24. Certifikační orgány zveřejňují informace o plánovaných certifikacích a kontrolních auditech na národní a/nebo mezinárodní webové stránce nebo mailing listě spravované certifikačním systémem.
25. Certifikační orgány musí provádět každoroční nebo častější kontrolní audity držitelů certifikátu.
26. Certifikační orgány mají za úkol proaktivně provádět konsultace se zainteresovanými zájmovými skupinami v průběhu certifikace i kontrolních auditů.
27. Certifikační orgány musí brát v úvahu připomínky všech zájmových stran během certifikace i kontrolních auditů.
28. Certifikační orgány musí provádět audity a dozor na základě rizika.
29. Certifikační orgány musí upravovat intenzitu auditů a kontrol tak, aby odpovídaly pozorování na místě.
30. Certifikační orgány musí v rizikových případech provádět neohlášené audity.
31. Držitelé certifikace jsou povinni napravit neshody identifikované během certifikačních a kontrolních auditů ve stanoveném časovém období, které nepřesahuje jeden rok.
32. Menší neshody, které nejsou napravené včas, eskalují k velkým neshodám.
33. Velké neshody, které nejsou napravené včas, vedou k dočasnému přerušení nebo ukončení platnosti certifikátu.
34. Přehledy certifikačních a kontrolních auditů (včetně dat, lokací a rozsahu auditu, složení týmu, hlavních zjištění a opravných požadavek) jsou veřejně dostupné na internetových stránkách v úředních jazycích OSN.
35. Zprávy z certifikačních a kontrolních auditů (včetně termínů, místa a rozsahu auditu, složení týmu, hlavních zjištění a požadavků na opravu) jsou veřejně dostupné na internetových stránkách v místním jazyce.
36. Zprávy z certifikačních a kontrolních auditů jsou veřejně dostupné do 90 dnů po dokončení auditu.
37. Certifikáty jsou platné nejdéle po dobu pěti let, po které je požadován nový, celkový certifikační audit.
38. Certifikační orgány používají formální a transparentní, veřejně dostupné postupy pro vyřizování sporů a stížností spojených s certifikací a kontrolou.
39. Pravidla pro vyřizování stížností k certifikaci a dozoru mají jasné termíny.
40. Postupy pro vyřizování stížností k certifikačním a kontrolním auditům obsahují mechanizmy přístupné pro kteroukoli postiženou stranu.
FSC však také vítá postup ostatních certifikačních systémů, který vede k pomoci nejvíce ohroženému ekosystému, kterým lesy jsou. Kompletní zprávu CAT najdete na webu WWF

Zdroj: FSC Int.