Principy a kritéria FSC tisknout

Principy a kritéria FSC

1. Princip: Dodržování zákonů a principů FSC

Lesní hospodaření musí respektovat všechny příslušné zákony dané země, i mezinárodní úmluvy a smlouvy, které se daná země zavázala dodržovat, a musí vyhovět všem principům a kritériím FSC.

1.1. Lesní hospodaření musí respektovat všechny národní a místní zákony a administrativní nařízení.
1.2. Musí být placeny všechny příslušné a zákonem stanovené poplatky, příspěvky, daně a jiné poplatky.
1.3. V signatářských zemích musí být respektována ustanovení všech závazných mezinárodních smluv, jako například CITES, konvence Mezinárodní organizace práce (ILO), ITTA, Konvence o biologické rozmanitosti (CBD).
1.4. Rozpory mezi zákony, nařízeními a principy a kritérii FSC musí být certifikačními orgány a zainteresovanými či dotčenými stranami hodnoceny případ od případu vzhledem ke smyslu certifikace.
1.5. Obhospodařované lesní plochy musí být chráněny před nelegální těžbou, osídlováním a jinými nepovolenými aktivitami.
1.6 .Lesní hospodáři musí demonstrovat závazek dlouhodobě se řídit principy a kritérii FSC.


2. Princip: Vlastnická práva na užívání pozemků a odpovědnosti

Dlouhodobá vlastnická práva a práva na užívání pozemků a lesních zdrojů musí být jasně definována, zdokumentována a právně zakotvena.

2.1. Práva k dlouhodobému užívání lesa a pozemkům (např. zvyková práva nebo nájemní smlouvy) musí být jasně prokázána.
2.2. Místní komunity se zákonnou nebo zvykovou držbou nebo užívacím právem musí v rozsahu nezbytném pro ochranu jejich práv a zdrojů zajišťovat kontrolu nad lesnickými zásahy, pokud ji na základě svobodného a informovaného souhlasu nepřevedou na jinou organizaci.
2.3. K řešení sporů ohledně vlastnických požadavků a uživatelských práv musí být vytvořen patřičný mechanismus. Při certifikačním hodnocení musí být explicitně zváženy okolnosti a charakter nevyřízených sporů. Zásadní spory, zahrnující významnou část zájmových skupin, povedou k vyloučení z procesu certifikace.


3. Princip: Práva domorodých obyvatel

Zákonná a zvyková práva domorodých obyvatel vlastnit, užívat a hospodařit se svou půdou, územím a zdroji musí být uznána a respektována.

3.1. Domorodí obyvatelé musí mít kontrolu nad způsobem hospodaření na svých pozemcích a územích, pokud ji na základě svobodného a informovaného souhlasu nepřevedli na jinou organizaci.
3.2. Lesní hospodaření nesmí přímo či nepřímo ohrožovat nebo snižovat zdroje nebo vlastnická práva domorodých obyvatel.
3.3. Místa, která mají pro domorodé obyvatele zvláštní kulturní, ekologický, ekonomický či duchovní význam, musí být lesními hospodáři za jejich spolupráce identifikována a musí být uznána a chráněna.
3.4. Domorodým obyvatelům musí být nahrazeno využívání jejich tradičních vědomostí souvisejících s využíváním lesních druhů nebo způsoby lesního hospodaření. Náhrady musí být se svobodným a informovaným souhlasem domácích obyvatel formálně dohodnuty před započetím lesních prací.

 

4. Princip: Vztahy k místnímu obyvatelstvu a práva zaměstnanců

Podniky lesního hospodaření musí zachovávat nebo zvyšovat dlouhodobý sociální a ekonomický blahobyt lesních dělníků a místních komunit.

4.1. Komunitám, které žijí v rámci nebo v sousedství lesnicky obhospodařovaných ploch, musí být poskytnuty pracovní příležitosti, možnosti školení a jiných služeb.
4.2. Lesní hospodaření musí naplňovat nebo rozšiřovat ustanovení všech platných zákonů a směrnic, týkajících se zdraví a bezpečnosti zaměstnanců a jejich rodin.
4.3. Práva dělníků organizovat se a svobodně vyjednávat se svými zaměstnavateli musí být garantovaná podle mezinárodních úmluv Konvence 87 a 98 Mezinárodní organizace práce (International Labour Organisation).
4.4. Do procesu hospodářského plánování a řízení podniku musí být začleněny výsledky hodnocení sociálních dopadů. Je třeba udržovat konzultace s osobami a skupinami, které jsou lesním hospodařením přímo ovlivněny.
4.5. Musí být vytvořeny patřičné mechanismy za účelem řešení stížností a poskytování dostatečných kompenzací v případě ztrát nebo poškození týkajících se zákonných nebo zvykových práv, vlastnictví, zdrojů nebo živobytí místních lidí. Musí být učiněna opatření, která těmto ztrátám a poškozením zamezí.


5. Princip: Užitky z lesa

Lesní hospodářská opatření musí podněcovat účelné využívání rozmanitých lesních produktů a funkcí tak, aby zajišťovalo ekonomickou životaschopnost a širokou řadu environmentálních a sociálních užitků.

5.1. Lesní hospodaření by mělo usilovat o ekonomickou životaschopnost s ohledem na úplnou environmentální, sociální a provozní cenu produkce, zajištující investice nezbytné k udržení ekologické produktivity lesa.
5.2. Lesní hospodaření a marketingová opatření musí podporovat optimální využití rozmanitých lesních produktů a jejich místní zpracování.
5.3. Lesní hospodaření musí minimalizovat množství odpadu vznikajícího při těžbě a v lese prováděném zpracování dřeva a vyvarovat se poškození jiných lesních zdrojů.
5.4. V rámci lesního hospodaření je třeba usilovat o posílení místních ekonomik a činit je různorodými tak, aby nemohla vzniknout závislost na jednom z lesních produktů.
5.5. V rámci lesních hospodářských opatření je nutno uznávat, udržovat a tam, kde je to třeba, zvyšovat hodnotu funkcí lesa a dalších zdrojů, jako například vodních zdrojů a rybolovu.
5.6. Těžba a sběr lesních produktů nesmí překročit míru, v rámci níž lze zachovat její trvalou udržitelnost.

 

6. Princip: Vliv na životní prostředí

Hospodaření v lesích musí zachovávat biologickou rozmanitost a s ní spojené hodnoty, vodní zdroje, půdu i jedinečné a citlivé ekosystémy a typy krajiny, a zajišťovat tak ekologické funkce a integritu lesa.

6.1. Musí být provedeno hodnocení vlivů na životní prostředí, adekvátní měřítku, intenzitě lesního hospodaření a jedinečnosti ovlivňovaných zdrojů a následně zapracováno do systému hospodaření (lesních hospodářských plánů). Hodnocení musí brát na zřetel jak dopady na úrovni krajiny, tak vlivy činností prováděných v lesních porostech. Vliv na životní prostředí musí být hodnocen před započetím prací, které mohou dané území narušit.
6.2. Musí existovat záruky na ochranu vzácných a silně ohrožených druhů a jejich stanovišť (např. hnízd a míst, kde živočichové získávají potravu). Je nutno vytvořit chráněná území a ochranné zóny, odpovídající rozsahu a intenzitě lesního hospodaření a jedinečnosti ovlivňovaných zdrojů, a regulovat nepatřičný lov, rybolov, pytláctví a sběr.
6.3. Ekologické funkce a hodnoty je nutno udržet netknuté, zvýšit je nebo obnovit, a to včetně:
A. obnovy lesa a sukcese
B. genetické, druhové a ekosystémové rozmanitosti
C. přirozených koloběhů, které ovlivňují produktivitu lesního ekosystému
6.4. Reprezentativní vzorky ekosystémů nacházejících se v krajině musí být chráněny v jejich přirozeném stavu a zaznamenávány do mapy, a to adekvátně k rozsahu, intenzitě zásahů a jedinečnosti jimi ovlivňovaných zdrojů.
6.5. Je nutno vypracovat a realizovat psané směrnice pro kontrolu eroze, pro minimalizaci poškození lesních porostů při těžbě, stavbě cest a jiných mechanických narušeních a pro ochranu vodních zdrojů.
6.6. Systém lesního hospodaření musí prosazovat rozvoj a používání environmentálně vhodných metod boje proti škůdcům na nechemické bázi a snažit se vyhnout užití chemických pesticidů. Je zakázáno použití pesticidů skupiny 1A a 1B podle typologie Světové zdravotnické organizace (World Health Organization Type), pesticidů na bázi chlorovaných uhlovodíků, perzistentních a toxických pesticidů těch, jejichž deriváty zůstávají biologicky aktivní a akumulují se v potravním řetězci, pesticidů zakázaných mezinárodními úmluvami. Pokud dochází k použití chemikálií, má být zajištěno odpovídající vybavení a školení k minimalizaci zdravotních a environmentálních rizik.
6.7. Chemikálie, obaly, tekuté a pevné neorganické odpady včetně paliv a maziv musí být likvidovány environmentálně vhodnými způsoby mimo místo použití.
6.8. Použití biologické kontroly je nutno dokumentovat, minimalizovat, monitorovat a striktně řídit ve shodě se zákony státu a mezinárodně uznanými vědeckými protokoly. Použití geneticky modifikovaných organismů je zakázáno.
6.9. Použití nepůvodních druhů musí být pečlivě řízeno a monitorováno tak, aby nemělo za následek nepříznivé ekologické dopady.
6.10. Nesmí dojít k přeměně lesa v plantáž nebo nelesní půdu, s výjimkou okolností, kdy přeměna:
A. nastane jen na velmi omezené části lesní hospodářské jednotky, a
B. nenastane v lesích s vysokou ochranářskou hodnotou, a
C. umožní zřejmý, značný, dodatečný, zajištěný, dlouhodobý užitek z hlediska ochrany přírody v rámci lesní hospodářské jednotky.

 

Princip 7: Hospodářský plán

Hospodářský plán, přiměřený rozsahu a intenzitě zásahů, má být vypracován, uskutečňován a udržován v aktuálním stavu. Musí být jasně stanoveny dlouhodobé cíle lesního hospodaření a způsoby, jak jich dosáhnout.

7.1. Hospodářský plán a podpůrná dokumentace musí obsahovat:
A. Cíle hospodaření
B. Popis obhospodařovaných lesních zdrojů, environmentální limity hospodaření, typ využití půdy a vlastnický status, socioekonomické podmínky a informace o sousedních pozemcích
C. Popis lesního a/nebo jiného hospodářského systému, vycházející z ekologie dotčeného lesa, a informace nashromážděné při inventarizaci zdrojů
D. Zdůvodnění míry roční těžby (etátu) a zdůvodnění druhové selekce
E. Opatření umožňující monitorovaní růstu a dynamiky lesa
F. Záruky ochrany životního prostředí založené na environmentálních hodnoceních
G. Plány pro identifikaci a ochranu vzácných a ohrožených druhů
H. Mapy popisující lesní zdroje, zahrnující chráněná území, plánované hospodářské zásahy a vlastnické vztahy
I. Popis a zdůvodnění použití těžebních technologií a zvolené techniky.
7.2. Hospodářský plán musí být periodicky revidován tak, aby zahrnoval výsledky monitoringu nebo nové vědecké a technické informace. Musí odrážet také měnící se environmentální, sociální a ekonomickou situaci.
7.3. Lesní dělníci musí absolvovat dostatečné školení a být pod dohledem tak, aby byla zajištěna náležitá realizace hospodářského plánu.
7.4. Lesní správa uveřejní a zpřístupní souhrn hlavních bodů hospodářského plánu včetně těch, které byly vyjmenovány v kritériu 7.1., přičemž respektuje důvěrnost informací.

 

Princip 8: Monitoring a hodnocení

Přiměřeně rozsahu a intenzitě lesního hospodaření má být prováděn monitoring ke zhodnocení stavu lesa, výnosů lesních produktů, spotřebitelského řetězce (chain of custody), hospodářských opatření a jejich sociálních a environmentálních dopadů.

8.1. Četnost a intenzita monitorování by měla být podmíněna jak rozsahem a intenzitou lesních hospodářských zásahů, tak i relativní složitostí a zranitelností ovlivňovaného prostředí. Monitorovací postupy by měly být shodné a opakovatelné tak, aby umožňovaly porovnávání výsledků a hodnocení změn v čase.
8.2. Lesní hospodaření by mělo zahrnovat výzkum a sběr dat pro monitorování, minimálně pak následující ukazatele:
A. Výnos všech těžených (sbíraných) lesních produktů
B. Růstové poměry, zmlazování a stav lesa
C. Skladba a pozorované změny flóry a fauny
D. Environmentální a sociální dopady těžby a dalších hospodářských zásahů
E. Náklady, produktivita efektivita lesního hospodaření
8.3. Lesní hospodář musí monitorovacím a certifikačním orgánům poskytnout takovou dokumentaci, která umožňuje podchytit každý lesní produkt od místa jeho původu (proces známý jako spotřebitelský řetězec -- "chain of custody").
8.4. Výsledky monitorování musí být začleněny do procesu realizace a revize hospodářského plánu.
8.5. Lesní hospodáři musí uveřejnit a zpřístupnit souhrn výsledků monitorovacích indikátorů, včetně těch, které byly jmenovány v kritériích, přičemž respektuje důvěrnost informací.

 

Princip 9: Zachování lesů s vysokou ochranářskou hodnotou

Hospodářské zásahy v lesích s vysokou ochranářskou hodnotou musí zachovat nebo posílit vlastnosti, kterými se tyto lesy vyznačují. Rozhodnutí, která se vztahují na lesy s vysokou ochranářskou hodnotou, musí být vždy zvažována na základě principu předběžné opatrnosti.

9.1. S ohledem na rozsah a intenzitu lesního hospodaření bude vyhotoven posudek, který zhodnotí přítomnost vlastností (znaků) označujících lesy s vysokou ochranářskou hodnotou.
9.2. Konzultační část certifikačního procesu musí klást důraz na identifikované ochranářské vlastnosti (znaky) a podmínky pro jejich zachování.
9.3. Hospodářský plán musí zahrnovat a realizovat přesně stanovená opatření, která zajistí zachování a/nebo zvýšení příslušných ochranářských vlastností (znaků) ve shodě s principem předběžné opatrnosti.Tato opatření budou výslovně zahrnuta ve zveřejněném souhrnu z hospodářského plánu.
9.4. Jednou ročně musí být proveden monitoring hodnotící účinnost opatření provedených za účelem udržení či posílení příslušných ochranářských vlastností (znaků).

 

Princip 10: Plantáže

Plantáže musí být plánovány a obhospodařovány podle principů a kritérií 1 - 9 a principu 10 a jeho kritérií. Plantáže mohou poskytovat řadu sociálních a ekonomických užitků a mohou přispět k naplňování světové potřeby lesních produktů. Měly by být doplňkovou součástí hospodaření v přirozených lesích, snižovat tlak na jejich využívání a podporovat jejich obnovu a ochranu.

10.1. Hospodářské cíle plantáže, včetně cílů obnovy a ochrany přirozených lesů, by měly být explicitně vyjádřeny v hospodářském plánu a jasně prokázány při jeho realizaci.
10.2. Vzhled a tvar (půdorys) plantáží by měl podporovat ochranu a obnovu přirozených lesů, nikoliv zvyšovat tlak na přirozené lesy. Biokoridory, ekotony a mozaiky porostů různého věku a obmýtí mají být v souladu s rozlohou plantáže využity při projektování jejího tvaru (půdorysu). Rozsah a tvar (půdorys) porostních oddělení plantáží má být vypracován v souladu s tvarem lesních porostů nacházejících se v přirozené krajině.
10.3. Pro zvýšení ekonomické, ekologické a sociální stability je preferována rozmanitost ve skladbě plantáží. Tato rozmanitost může zahrnovat velikost a prostorové rozmístění lesních hospodářských jednotek v krajině, množství a genetické složení druhů, věkových tříd a porostních struktur.
10.4. Výběr druhů určených pro zalesňování se má řídit jejich celkovou vhodností pro dané stanoviště a odpovídat hospodářským záměrům. Při zakládání plantáží a obnově degradovaných ekosystémů se za účelem zvýšení ochrany biologické rozmanitosti preferují původní druhy před exotickými (nepůvodními). Nepůvodní druhy, které mohou být použity jenom v případě, pokud je jejich šance na přežití větší než u přirozených, se musí pečlivě monitorovat za účelem zjištění nezvyklé mortality, chorob nebo přemnožení hmyzu a nepříznivých ekologických dopadů.
10.5. Část celkové obhospodařované plochy lesa, odpovídající rozsahu plantáží určená v regionálních standardech, musí být obhospodařována za účelem obnovy stanoviště na přirozený lesní porost.
10.6. Musí být učiněna opatření k zajištění nebo vylepšení struktury půdy, její úrodnosti a biologické aktivity. Způsoby a míra těžby, stavba cest a svážnic a jejich údržba a výběr druhů nesmí vést k dlouhodobé degradaci půdy nebo mít nepříznivé dopady na kvalitu vody, její množství nebo podstatné odchýlení toků z jejich tras v říčním systému.
10.7. Je třeba přijmout opatření k předcházení a minimalizaci přemnožení škůdců, chorob, požárů a introdukce invazních rostlin. Integrovaná ochrana před škůdci musí tvořit zásadní část hospodářského plánu s přednostním důrazem na metody prevence a biologické způsoby ochrany spíše než na chemické pesticidy a umělá hnojiva. Při hospodaření na plantážích musí být učiněno vše pro to, aby se přestalo používat chemických pesticidů a umělých hnojiv, včetně jejich použití v lesních školkách. Použití chemikálií je zahrnuto také v kritériích 6.6. a 6.7.
10.8. Přiměřeně k rozsahu a rozmanitosti plantáže musí jejich monitorování zahrnovat pravidelné hodnocení potenciálních ekologických a sociálních vlivů (např. přirozené zmlazení, vliv na vodní zdroje a úrodnost půdy a vliv na blahobyt místních komunit a sociální blaho) v místě i mimo ně, vyjma prvků, jichž se týkají principy 8, 6 a 4. ®ádné druhy by neměly být vysazovány celoplošně, dokud testování na místě a/nebo zkušenosti neprokázaly, že jsou tyto druhy dobře ekologicky adaptované na místní stanovištní poměry, nejsou invazní a nemají významně negativní ekologický vliv na jiné ekosystémy. Zvláštní pozornost bude věnována sociálním aspektům nabývaní půdy pro plantáže, zvláště pak ochraně místních vlastnických práv, využívání a přístupu na pozemky.
10.9. Plantáže založené na územích, která vznikla přeměnou z přirozených lesů v období po listopadu 1994, nelze běžně přihlašovat k certifikaci. Certifikace může být povolena za okolností, kdy bude certifikačnímu orgánu předložen dostačující důkaz, že hospodář/vlastník není přímo nebo nepřímo zodpovědný za tuto přeměnu.

 

Český standard FSC